Péče o sportovní koně 2
KRMENÍ A NAPÁJENÍ
Cílem krmení je udržet zdraví a odolnost koně vůči chorobám. Podvyživený kůň ztrácí energii a kondici. Překrmování koní vede k poruchám zažívacího systému a také jsou přetěžovány klouby koně. OBJEMOVÉ KRMIVO Sláma - pšeničná má vysoký podíl stébel, je tvrdá, cudá na energii a bílkoviny. Koně ji většinou ochotně přijímají. Ječná sláma je měkká, vhodná na podestýlku, jelikož dobře saje. Je chudá na bílkoviny. Ovesná sláma má vysoký podíl zbytků obalů zrna a je bohatá na energii a bílkoviny. Žitná sláma se používá na podestýlku, protože má nahořklou chuť a koně jí nemají rádi. Seno - rozdělujeme podle seče (první, 2, 3, 4,). Seno zkrmujeme z první a z druhé seče. Při skladování sena, které je více než dva roky staré, klesá obsah vitamínů. U vojtěžkového sena se vyvarujeme překrmování pro vysokou dávku bílkovin. U dospělích koní je potřeba aminokyselin minimální, proto zbytek bílkovin je přeměněn na močovinu a touto činností jsou zatěžovány játra a ledviny. Pro zkrmování je nejlepší luční seno. Senáž - je to konzervovaná píce, která je výborným krmivem zejména v jarních měsících pro kojící klisny nebo pro mladá hříbata. Obsah sušiny je asi 35-45%. Koncentrace živin je vysoká. JADRNÉ KRMIVO Obilniny -druhy obilovin se liší nejen množstvým energie, bílkovin, ale také množstvím dalších důležitých živin. Obsahují cukry, škroby, minerální látky aj., a v povrchových částech obilných zrn je obsažen i lepek (bílkovinný komplex). Vysoký obsah lepku způsobuje trávící problémy. Kukuřice,proso,rýže a pohanka lepek neobsahuje.Nejvyšší obsah lepku má pšenice a žito, proto není vhodné pšenici a žito k výživě koní používat. Druhy obilovin Oves - je lehce stravitelný, obsahuje nejpříznivější živiny a koním velmi chutná. Oves dělíme podle barvy na bílý, žlutý a černý a podle pluchatosti obilek (pluchaté, nahé). Oves žlutý-zrno je pluchaté, bezosinné a pluchy jsou žluté. Oves bílý-zrno je pluchaté, bezosinné a pluchy jsou bílé. U černého ovsa mohou být obilky osinaté i bezosinné. Bezpluché neboli nahé odrůdy ovsa mají vyšší obsah dusíkatých látek, větší obsah aminokyselin a vyšší obsah tuku. U některých koní může oves vyvolávat nervozitu nebo zbrklost kvůli aveninu, který je součástí lepku. Avenin stimuluje centrální nervový systém. Při mačkání ovesných zrn brzy dochází k úbytku živin., proto dbáme aby takto upravený oves byl zkrmen do 24 hodin, aby zůstali zachovány všechny živiny. Ječmen - používáme hlavně ozimý. Je bohatý na energii, má nižší obsah vlákniny a tuku než oves, ale obsah energie je vyšší. Je levný a neplesnivý, ale zato koním tolik nechutná. Zrno ječmene je tvrdší a těžce stravitelné a proto se doporučuje šrotování. Ječmen neobsahuje avenin, což bývá výhodou pro snížení nervozity koní. Kukuřice - je energeticky bohatá a obsahuje vysokou dávku tuku, který způsobuje lesklou srst. Okamžitou energii koni kukuřice nedodá, je zdrojem pro vytváření tuku, tedy zásobní energie. Kukuřice je chudá na bílkoviny, ale obsahuje karoten a je bohatá na vitamín E. Zrno kukuřice je tvrdé a těžce ztravitelné. Doporučuje se tepelná úprava na popcorn. Celá kukuřice je strávená pouze z 20%, šrotovaná asi z 50-60% a tepelně upravená z 90%. Žito a pšenice - mají vysoký obsah lepku a proto nejsou pro výživu koní vhodné. POROVNÁNÍ OBSAHU ŽIVIN OVES PLUCHATÝ - OVES NAHÝ - JEČMEN - KUKUŘICE SUŠINA 880g 880g 880g 880g TUK 38g 84g 22g 39g ŠKROB 403g 536g 566g 593g VLÁKNINA 102g 21g 44g 24g CUKRY 12g 13g 31g 33g VÁPNÍK 1,3g 0,9g 0,7g 0,4g FOSFOR 3,8g 4,5g 3,7g 3g PRŮMĚRNÁ SPOTŘEBA KRMIVA Průměrná spotřeba krmiva na jeden den je 4 kg ovsa, 5-7 kg sena nejlépe lučního, 50 g krmné soli, 2 kg slámy nejlépe ovesné. Seno a sláma podporují tvorbu slin a žaludečních šťáv a tím chrání před kolikami. V létě zajistíme dostatek zelené píce. Při krmení dodržujeme pravidelný režim. Krmení rozdělíme do třech dávek - ráno, v poledne a večer z toho nejvyšší dávku podáváme při večerním krmení. Průměrně kůň vypije asi 40-60 l vody. K napájení používáme zdravotně nezávadnou vodu o teplotě asi 10-12 °C. Teplota vody vyšší než 12 °C neuhasí žízeň a koně neosvěží. Teplota pod 10 °C způsobuje trávící poruchy. Množství vody na jeden den závisí na stáří koně, pracovním výkonu a také na ročním období. USTÁJENÍ A OŠETŘOVÁNÍ Kůň, který je ve speciálním výcviku potřebuje ustájení v prostorném boxu se suchou podestýlkou. Ustájení se dá rozdělit na skupinové a individuální. Skupinové ustájení se používá v chovných zařízeních jako jsou hřebčírny nebo hříbárny. U sportovních koní se používá ustájení individuální. V každém boxu by kůň měl mít možnost se pohodlně nažrat a napít. Napaječka by měla být ve výši tlamy koně a pokud jsou k tomu podmínky tak by měla být automatická. Pokud nemáme automatickou napaječku použijeme držák na kýbl a vodu několikrát deně vyměňujeme. V žádném boxu by neměl chybět držák na minerální lizy a vázací kruh pro uvázání koně při ošetřování. Každý box by měl být opatřen dostatečně širokými dveřmi a kvůli bezpečnosti koně by měli být posuvné. Důležité pro bezpečnost koně jsou podlahy jak ve stáji tak například v mycím boxe - nesmí klouzat ! Pro snadnou manipulaci s koněm by měla být chodbička alespoň 2m široká. Někde se ještě kvůli nedostatku místa používá individuální ustájení v podobě stání kdy je kůň po celou dobu uvázaný u žlabu. Naštěstí stání už vidíme jen zřídka. U stání je důležité dbát na to, aby se kůň nezamotal do vazáku při lehání a vstávání. Kůň by měl být vyvázán z obou stran a vazák musí být opatřen na konci závažím, aby se volně pohyboval ve vázacím kruhu. Vždy se snažíme, aby kůň ať už v boxe nebo ve stání trávil co nejméně času. Trénink pod sedlem trvá většinou 1 hodinu a zbývajících 24 hodin trávit v maštali má na koně špatný vliv. Máme-li tu možnost dáváme koně do výběhu. Luxus v podobě kolotoče nebo běžícího pásu si může dovolit jen málokdo, ale věřte že pro spokojeného koně je pohyb velice prospěšný. Rozměry boxu by měli být 3 x 3,5m a stání 1,7 x 3,2m. Vyhovující teplota ve stáji by měla být 10-15 °C a relativní vlhkost 60 - max. 85 %. K dispozici by měli být také prostory na uskladnění krmiva, steliva a také hnoje. Ve stáji by měla být místnost na přípravu krmiva a místnost na odložení sedel, uzdeček a jiných postrojů. Ve všech prostorech, kde dochází k manipulaci s koňmi by neměli být žádné ostré předměty. Kůň by měl být při každém ošetřování přivázán. Pravidelné čištění koní není pouze estetickou záležitostí, ale dochází při něm i k prokrvení kůže a k masáži svalů. Velmi důležitá je údržba kopyt. Nezbytné je dodržovat pravidelný režim a bezpečnost práce v maštali. Existuje spousta druhů přípravků k ošetřování koní. V péči o kopyta koně je důležitá mimo podkovářské péče, také hygiena kopyta. Mazání kopyt není vhodné provádět denně, obvykle postačí 2krát - 3krát do týdne. Při nadměrné aplikaci může dojít k vysušování kopyta. Mast s vynikajícími vyživujícími a hydratačními vlastnostmi zajišťuje zdravý růst, udržuje kopyto pružné, působí preventivně a reguluje vlhkost v kopytě. Mast na kopyta je vhodná pro všechny druhy kopyt. Existuje také olej na kopyta - jedná se o tekutou variantu masti. Regenerační gel je vhodný nejen na nohy koně, ale i k masáži velkých svalových skupin např. hřbetu, nebo na bolavé a ztuhlé svaly po námaze. Repelent pro koně je založen na využití přírodních látek odpuzujících hmyz. Nemá vedlejší účinek na koně a přitom je silně repelentní. Svým složením chrání a vyživuje pokožku. Na mytí koně používáme vlažnou vodu. Šampónů a kondicionérů je na trhu mnoho. Některé šampóny obsahují i výživné složky pro kůži a srst. Šampón nanášíme na tělo koně buď houbičkou nebo mycí rukavicí. Mycí rukavice je ideální, jelikož z ní roztok šampónu nestéká jako například z hřbílka nebo z kartáče a navíc masíruje pokožku koně. V dnešní době existuje i speciální šampónovač, který má zásobník na roztok šampónu. Ocas a hřívu myjeme stejným šampónem jako tělo koně. Vyhýbáme se místům okolo očí a všem poraněním. Po omytí koně vodu důkladně stáhneme stěrkou. Po oschnutí koně lze nanést speciální přípravky na srst a na žíně. Kondicionéry obsahují výživné látky, které zabraňují lámání žíní. Srst se stává jemnější, nechytá se na ní prach a krásně se leskne. Také žíně jsou lesklé, vyživené, nelámají se a dají se snadněji rozčesat. POSTUP PŘI ČIŠTĚNÍ Začínáme vždy z levé strany od hlavy postupně k zadním nohám. Nejdříve si vezmeme gumové hřbílko a krouživými pohyby místo vedle místa vyčistíme. Tímto zbavíme srst nečistot, ale i důkladně promasírujeme kůži a svaly. Potom si vezmeme do ruky slámu a vytvoříme si víchy. Stačí hrst slámy zkroutit a přeložit. Takto koně místo vedle místa vyčistíme. Víchami zbavíme srst prachu a opět promasírujeme kůži. Nyní si vezmeme rýžový kartáč, kterých je na trhu nepřeberné množství. Kartáč s dlouhými štětinami dobře zbaví srst nečistot a prachu. Poté vezmeme měkký kartáč nebo kefu a důkladně místo vedle místa čistíme a zároveň v druhé ruce držíme umělé hřbílko do kterého kartáč nebo kefu otíráme, abychom se zbavili prachu. Hřbílko občas oklepeme o zem, aby jsme ho zbavili nečistot. Nyní koni vyčešeme z hřívy a z ocasu zbytky slámy a potom koně vyčistíme ještě hadrou. Na závěr vyčistíme kopyta speciálním háčkem z kartáčkem. Nezapomínáme na mazání kopyt alespoň 3krát týdně. Dbáme nejenom na čistotu koně, obzvlášť v létě kvůli obtížnému hmyzu, ale také na to, aby žlab byl čistý a napaječka funkční. V létě totiž zbytky krmení rychle kvasí. Nejenom, že zkvašené zbytky přitahují dotěrný hmyz, ale hlavně můžou způsobit koliku. POMŮCKY K ČIŠTĚNÍ OŠETŘENÍ POHYBOVÉHO APARÁTU Velkou péči a trvalou kontrolu věnujeme šlachám. Při práci je chráníme bandážemi nebo kamašemi. V době vývinu, tréninku a závodní činnosti koně, mohou na pohybovém aparátu vznikat různé změny. Obzvlášť u mladých koní je zapotřebí chránit pohybový aparát před změnami vznikající výrazným přetížením pohybového aparátu a před procesy vznikající úrazem nebo zraněním. Trénink mladých koní musí vždy probíhat postupně. Pohybový aparát se pak postupně přizpůsobuje vyšším nárokům. Každé poškození šlachové tkáně vede k dlouhodobému vysazení koně ze sportu a někdy již znemožňuje návrat do stupně zátěže, ve kterém kůň startoval. V nejhorším případě zranění šlachy zcela vylučuje využití koně. Poranění šlach ohýbačů představuje velký problém jak z hlediska ošetření tak jeho prevence. Nejčastěji je postižena šlacha povrchového ohýbače prstu. Šlachy jsou spojeny se svaly a tvoří vlastně pokračování vazivové sítě, která podpírá svalovou tkáň. Zhojení šlachy vyžaduje dostatečně dlouhou dobu. Šlachy slouží jako tlumiče přenosu prudkých nárazů na svaly a opačně prudkých svalových stahů a křečí na klouby a kosti. Vlastnosti šlach a vazů zahrnují vysokou pevnost v tahu, flexibilitu a pružnost. Dojde-li k poškození šlachy pokračující zátěž znamená kompletní selhání a deformaci šlachy. Korunku kopyta chráníme před zraněním gumovými zvony. Po velké námaze či závodní činnosti je stříkání šlach studenou vodou, nebo stavění koně do proudící vody preventivním prostředkem v péči o šlachy. ANATOMIE A FYZIOLOGIE KONĚ Kůň má 7 krčních, 18 hrudních, 6 bederních, 5 křížových a 15 - 21 ocasních obratlů. Obsah žaludku je 15 l a obsah slepého střeva je 50 l. Hmotnost srdce je 5 - 8 kg a objem krve je 7 - 20 % hmotnosti koně to je cca 40 - 45 l krve. MĚŘENÍ TEPLOTY Konec teploměru natřeme krémem a zasuneme jej opatrně do konečníku asi 5 cm hluboko. Používáme-li digitální teploměr tak jej po zasunutí aktivujeme a po naměření teploty začne pípat cca 30 sekund. Používáme-li rtuťový teploměr musíme jej ještě před zasunutím do konečníku sklepnout a necháváme jej zasunutý asi 2 minuty. Teploměr zásadně po celou dobu měření přidržujeme! Normální teplota u dospělého koně je 36,5 - 38,0 oC. U hříběte se normální teplota pohybuje kolem 37 - 39oC. Po ránu je normální teplota koně nejnižší. Po fyzické zátěži se teplota koně může zvýšit až na 41oC a trvá i 2 hodiny než se vrátí do normálních hodnot. Pokud chceme zjistit, zda je vysoká teplota příznakem onemocnění nebo následkem fyzické zátěže, měříme každou čtvrthodinu. MĚŘENÍ DECHU Při měření dechu sledujeme ze strany jak se hrudník s každým nádechem zvedá a klesá. Normální dechová frekvence je 10 - 15 vdechů za minutu. U zdravého koně při dýchání v klidu není patrný téměř žádný pohyb. MĚŘENÍ TEPU Při měření tepu si koně jednou rukou přidržíme za ohlávku a přiložíme špičky prstů druhé ruky zespodu čelisti pod žuchvu. Nahmatali jsme tepnu, která probíhá napříč přes kost spodní čelisti. Vezmeme si hodinky a začneme měřit tep. Normální tep je 80 - 120 u hříbat a u dospělého koně 30 - 40 tepů za 1 minutu. Měříme 15 sekund a naměřenou hodnotu vynásobíme čtyřmi, aby jsme dostali počet tepů za 1 minutu. Při onemocnění se tep koně zrychluje.
I když je dnes již nabídka různých kompletních a doplňkových krmiv nebo krmných doplňků pro koně velmi široká, a zástupci výrobců více či méně renomovaných značek Vám pomohou s výběrem a i doporučí vhodné dávkování, je dobré si připomenout obecné zásady výživy koní.
Píce. Kůň je již od přírody závislý na pastvě a jeho trávicí systém je přizpůsobený přijímat malé množství píce více méně neustále. Píce ( tráva, seno, jiné zdroje vlákniny) jsou absolutním základem pro zdraví a správnou činnost zažívacího ústrojí koní a všechno kolem organizace krmení koní se musí stavět právě na tomto elementárním základu.
Vedle samotného přístupu k některé variantě zeleného krmení, koně, kteří mají možnost strávit část dne na pastvině nebo ve výběhu lépe relaxují, jsou méně náchylní na stress a netrpí tak často zlozvyky ( hodinaření, kopání) jako jejich stájoví vrstevníci. Ale i koně, kteří nemají na pastviny přístup a většinu dne jsou ustájeni v stájovém boxu, mohou být v dobré kondici.
Jestli je pastva limitována plochou a obsazením pastviny nebo ročním obdobím, je koním pro naplnění jejich potřeb na příjem vlákniny podáváno seno. Seno lze jednoduše rozdělit na dvě skupiny – seno luční a seno z luštěnin. Luční seno může být vyrobeno z monokultur pícnin nebo z kombinace lučních trav. Seno z luštěnin obvykle tvoří vojtěška nebo jetel. Seno z luštěnin obsahuje o něco více živin, hlavně dusíkatých látek a vápníku, ale i energie, než luční seno. Pro koně v lehké tréninkové práci je ale vhodnější vzhledem k jejich živinovým potřebám podávat seno luční. Kvalitní seno by mělo mít nazelenalou barvu , sladkou chuť, mělo by být prosté plevelů a spíše listnaté než stonkaté. Méně vhodné je seno za sklizně, kdy rostliny byly přestárlé s vysokým podílem stonků, protože se tím snižuje stravitelnost i obsahy živin. Seno musí být před balením do balíků přiměřeně vyschlé, po sklizni skladované v suchu a chráněné před sluncem a prachem. Chovatelé by měli vždy před krmením nového balíku balík otevřít a zkontrolovat několik vrstev. Prašné nebo plesnivé seno je pro koně nevhodné, protože často způsobuje dietetické, zdravotní a respirační problémy.
Množství zkrmovaného sena závisí na velikosti koně, jeho metabolismu a intenzitě zátěže. Pro obecné stanovení denní dávky sena lze brát jako základní pravidlo, že adekvátní množství sena je okolo 1,5 - 2% tělesné hmotnosti koně ( t.j.okolo 7-10 kg sena denně pro koně o hmotnosti 500 kg).
Pro udržení normální teploty těla v chladných zimních měsících je fermentace sena v tlustém střevu hlavní zdroj tepla. Množství podávaného sena je důležité pro pohodu koní a denní dávka se bude zvyšovat s poklesem teploty vnějšího prostředí. Tím je myšleno přídavek cca jednoho kila sena při poklesu o každých 10°C pod nejnižší kritickou teplotu. Tato dávka ale nemusí být stejná pro každého koně. Většina koní s dlouhou, hustou, zimní srstí, kteří jsou adaptováni na chladné prostředí, bude mít kritickou teplotu kolem -15° C. Pokud teplota prostředí náhle významně nepoklesne, tak si kůň se zimní srstí a v dobré kondici, může průběžně udržovat vhodnou tělesnou teplotu. Ale starý hubený kůň na dešti a větru může prochladnout již při 10° C. U mladých koní v období růstu se kritická teplota pohybuje okolo 0 °C.
Ideálně by měl kůň dostávat stejné seno každý den, to ale často není možné organizačně zajistit. Jestli je nezbytné provést změnu v podávaném seně nebo když začínáme s novou várkou stejného typu sena, musí změna probíhat postupně, mícháním nového sena do starého. Celkový přechod probíhá několik dní.
Koncentráty. Koňská dieta obsahuje koncentrovaná krmiva obvykle ze dvou důvodů. Jeden je zastoupení živin a druhý dotace energie. Koně v tréninku nebo v reprodukci, protože mají vyšší nároky na příjem energie, potřebují přídavek jadrného krmiva nebo komerčně vyráběné krmné směsi. Koncentráty obsahují mnohem více energie než tráva nebo seno a koně v intenzivní práci, kteří jsou sice krmeni velkým množstvím kvalitního sena nebo zelené píce, nejsou schopni si bez dalšího energetického zdroje udržet svou tělesnou hmotnost.
Jádro jako oves nebo kukuřice, jsou tradiční a pro koně velmi chutná krmiva. Výzkumy však ukazují, že tato jadrná krmiva neobsahují všechny potřebné aminokyseliny, vitamíny a minerály nezbytné pro podporu březosti, růstu a udržení normálních funkcí všech tělesných tkání. Komerčně vyráběná koncentrovaná krmiva bývají sestavena tak, aby tyto nezbytné živiny obsahovala nejen ve vhodném množství, ale i ve správných poměrech. Tyto produkty nabízejí základní pokrytí živinových potřeb v denní dávce a ve vztahu v navrženému rozpisu krmení dodávají optimum živin pro dané stáří, stadium růstu a úroveň tréninku. I když existuje stanovená úroveň denních dávek koncentrovaných krmiv, každý kůň je individualita, má svou chuťovou preferenci, temperament a metabolismus. Dokonalá dieta stanovená pro jednoho konkrétního koně ještě nemusí být vhodná pro jeho stájového kolegu. Koně, kteří jsou oproti normálu stále hubení, mají pro udržení se v dobré kondici větší nebo rozdílné nároky. Dobře krmitelní koně s rychlým metabolismem ( koně, kteří lehce a „z mála“ zvyšují své přírůstky) pravděpodobně nepotřebují vyšší dávky koncentrovaných krmiv, ale jistě potřebují vybalancovaný příjem vitamínů a minerálů. Pro tyto koně jsou na trhu nízkokalorické doplňky, které tyto nezbytné živiny zajistí. Koně, kteří tráví většinu dne pouze na pastvě, sice vypadají že se jim daří dobře a nic jim nechybí, ale i pro ně je minerálně-vitamínový doplněk nezbytný.
Krmiva by měla být uskladněna v chladném a suchém místě. Proto, aby se zabránilo přemnožení hmyzu a hlodavců, jsou pro skladování koncentrátů ideální uzavíratelné kovové nebo plastové barely. Kdekoli je krmivo skladováno, musí se zabezpečit, aby se k němu nemohli dostat koně. Překrmení koncentrovaným krmivem často vede ke kolikám a schvácení až s následky úhynu koně.
Neustále je třeba připomínat několik základních pravidel pro zkrmování koncentrovaných krmiv.
- Nekrmte víc než 2,5 kg jádra nebo komerčních směsí na jedno krmení. Celkovou denní dávku koncentrovaného krmiva rozdělte na několik menších dávek podávaných v průběhu dne ve dvou nebo třech krmeních.
- Krmte podle hmotnosti krmiva, ne podle odhadu. Jedna odměrka na krmivo bude obsahovat rozdílnou hmotnost jádra, granulí nebo sweet feet, takže když dáváte stále tři odměrky různého krmiva, podáváte více nebo méně, než je stanovená optimální dávka. Kontrolujte dávky krmiva a používejte váhu ke stanovení správného množství.
- Je-li to možné, krmte každý den podle stejného rozpisu – čas a postup krmení, pořadí koní, apod.
- Každá změna v druhu nebo množství krmiva musí probíhat postupně, v průběhu 5 – 10 dní. Začínejte směsí nejdříve s malým množstvím nového krmiva, které postupně zvyšujte do potřebného množství, dokud není změna dokončena. Tato praxe dovoluje citlivému prostředí koňského trávicího traktu adaptaci na nové krmivo a minimalizuje možnost vzniku koliky nebo jiné poruchy trávení.
- Komerčně vyráběné směsi jsou zpravidla sestaveny podle potřeb jednotlivých kategorií koní a podle toho také pro ně určeny. Například rozhodující poměr mezi vápníkem a fosforem je jiný v krmivu určeném pro ročky než pro staré koně na odpočinku po ukončení sportovní kariéry. Krácení doporučené krmné dávky kompletních komerčních směsí a náhrada ovsem nebo ječmenem není doporučováno, protože v tom případě se zpravidla pozmění kritické poměry živin, což vede k celkové disbalanci.
Další doporučení. I když se chovatel řídí základními pravidly, musí věnovat pozornost i dalším bodům, které pomohou k řádnému využití předkládaných živin.
- Stanovte si současnou kondici koně. Koně v dobré kondici a v optimální hmotnosti mají žebra hmatatelná středním tlakem prstů, ale nejsou patrná na první pohled. U koně s nadváhou nejsou žebra pod vrstvou tuku cítit na pohmat; hubený kůň má žebra lehce zřetelná.
- Stanovte si, co a jestli vůbec něco je třeba na krmné dávce změnit: zvýšit nebo snížit dávky píce, jádra, změna značky krmiva a dosažení tak postupné změny v kondici koně. Dokonce i když je hmotnost v optimu, je vhodné provádět pravidelné kontrolní vážení nebo odhad hmotnosti páskovou mírou několikrát v měsíci a hodnoty u každého koně pravidelně zaznamenávat. Tato činnost pomůže každému chovateli sledovat možné změny hmotnosti ještě před jejich možnými extrémními následky.
- Zajistit koním přístup k čerstvé a čisté vodě po celý čas, mimo chvíle neprodleně po práci, kdy je kůň ještě rozehřátý
- Pravidelně zajistit kontrolu a ošetření chrupu a odčervení, aby koně vůbec mohli využít maximální efekt z předkládaného krmného programu.
DRUHY KRMIV
Odborná veřejnost stále hledá odpověď na otázku, jak je to vlastně s potřebou soli. Jestli lidé , kteří mají oblibu ve slaných jídlech, uspokojují pouze své fyziologické potřeby nebo získané chuťové preference.
Chování koní se zdá být přirozenější. Pro koně je sůl pouze zdrojem minerálních látek, i když pro některé jedince bezesporu také chuťově atraktivní doplněk. I v případě, že je sůl snadno přístupná, většina koní jí spotřebuje pouze potřebné množství k uspokojení svých fyziologických nároků. Obyčejná sůl je složena v průměru z 60% sodíku a 40% chlóru. Oba minerály jsou nezbytné pro regulaci tělních tekutin, vytváření a přenos elektrických impulsů při nervové činnosti, svalové kontrakci a následně pohybu.
Jaké jsou pro koně běžné zdroje soli?
Přírodní krmiva jako je pastevní porost obsahují sodíku jen malé množství, často méně než 0,1%. Proto je sůl často přidávána do koncentrovaných krmiv. Koním jsou pro dostatečný příjem chloridu sodného také často předkládány solné nebo minerální lizy. Velmi oblíbený způsob podávání soli jsou solné kostky.
Když koně okusují rohy těchto kostek, může to naznačovat, že jim nestačí dotace soli obvyklým lízáním, a těchto případech je vhodnější podávat sůl v sypké formě. Ačkoli jsou solné lizy pro koně obvykle formovány do speciálních obchodních tvarů, je rovněž možné nabídnout koním rovné plato se sypkou solí. Ve stáji nebo v pastevním přístřešku může být volná sůl nabídnuta i v zavěšeném vědru nebo na pastvině v krytém krmítku.
Vážným faktorem na pastvě je stádová hierarchie. Bojácní jedinci se ze strachu před agresivními koňmi drží mimo místa se solí. Jednoduchým řešením je zabezpečit jim přístup k soli na dvou vzdálenějších místech a tak se jednoduše zajistí příjem minerálů pro všechny koně na pastvině.
Upřednostňují koně příjem soli v sypké formě nebo dávají přednost lisovanému solnému lizu?
Studie Kentucky Equine Research (KER) se zaměřila na porovnání preferencí příjmu volné soli versus příjmu soli ve formě solných kostek za určité období a vyhodnotila, jak spotřeba soli ovlivňuje spotřebu vody. Výsledky pokusu zjistily, že u koní, jenž přijímali sůl ze solných kostek, byla spotřeba chloridu sodného v průběhu týdnů pravidelná a vyrovnaná, ačkoli celková spotřeba byla větší při používání volné sypké soli. Také spotřeba vody byla v druhém případě prokazatelně vyšší.
Minerální sůl
Minerální liz je často podáván koním k doplnění základních klíčových minerálů. Vedle přídavku chloridu sodného minerální sůl často obsahuje zinek, železo, mangan, měď, jód a kobalt. Jedna minerální kostka obsahuje například pouze 4% mědi, 6% manganu, a 9% železa doporučených denních dávek. Když je minerální liz spotřebováván v množství, aby byla uspokojena potřeba chloridu sodného, nepokryjí se nároky denní potřeby na ostatní minerály.
Obvykle se ale není třeba znepokojovat nízkým obsahem minerálů v minerálním lizu, naopak, když jsou koně krmeny např. kompletním krmivem se všemi nezbytnými vitamíny a minerály, a pro dotaci sodíku je ještě volně dostupný minerální liz, může nastat překrmení některých živin včetně mědi, zinku a manganu. Koním by proto měly být nabízeny plně hodnotné koncentráty nebo vitamino-minerální doplňky a pro doplnění sodíku pouze chlorid sodný.
Požadavky
V normách na potřebu živin, je pro koně v klidu průměrná denní potřeba 25 gramů chloridu sodného. Výzkumem bylo zjištěno, že těžká práce podstatně zvyšuje potřebu sodíku, a to na osmi až devíti násobek záchovy.
Intenzivní trénink při vyšší teplotě a vlhkosti okolního prostředí zvyšuje nároky na dotaci sodíku, protože pocením se prokazatelně zvyšují ztráty sodíku, chloru i ostatních elektrolytů.
U koní dlouhodobě intenzivně trénovaných např. na těžké dostihy může tělo vyloučit až 25 litrů potu; toto množství potu obsahuje průměrně 93 gramů sodíku, a 163 gramů chloru. Když jsou elektrolyty vyloučeny potem a nejsou včas nahrazeny, projevuje se u koní vyčerpanost, únava a svalovou slabost.
Projevy nedostatku a toxicita soli.
Ačkoli se u koní může projevit otrava solí a hypernatrimie ( nadměrné hladina sodíku v krvi), bývá tento stav spíše ojedinělý. Otravy mohou nastat následkem krmení vysokých dávek solného roztoku ( slané vody), když jsou nedostupné jiné zdroje vody nebo při 2% a více soli v krmné dávce. Riziko se zvyšuje při nedostatku pitné vody. Příznaky otravy solí zahrnují koliky , průjmy, časté močení, celkovou slabost, ulehnutí a úhyn.
Solné kostky mohou koním, kteří se v boxu nudí, sloužit jako hračka. Někteří koně když tráví čas mimo trénink převážně ve stáji, lízají nebo okusují solné kostky ze zlozvyku. Proto se otravy také projeví, když se koním tento příjem velkého množství soli dovolí. V těchto případech by to měli chovatelé řešit např. odebíráním solného lizu na část dne a poskytnout ho pouze na kratší časový úsek mezi dvěma krmením.
Nedostatek soli se projeví, když koně nemají přístup k minerální výživě v průběhu týdnů až měsíců. Příznakem bývá lízání předmětů, které mohou obsahovat zbytky soli jako například kusy dřeva nebo kameny. Také bývá pozorováno konzumování hlíny a okusování kůry. Okusování předmětů ale vždy nemusí indikovat právě nedostatek soli. Toto chování může způsobit i deficit jiných minerálních látek nebo problémy trávicí soustavy. Jestli jsou pozorovány projevy lízání nebo okusování neobvyklých věcí, měla by být zkontrolována dávka soli, jestli je podíl chloridu sodného přiměřený. Jestliže je zjištěn nedostatek a není cílený, následkem může být ztráta hmotnosti, slabost, poruchy růstu a celková dehydratace. U koní se může projevit i ztráta chuti a může to vést k celkové anorexii.
Blíží se konec sezóny a ve stájích se bilancují dosažené výsledky a dosažené úspěchy. Hodnotí se co by se mělo dělat lépe a co se udělalo špatně, popřípadě udělat mělo a neudělalo. Pro dosažení úspěšných výsledků je nutné splnit vždy spousty předpokladů jako je trénink, výživa, zkušený jezdec, optimální podmínky při vlastních závodech a mnoho dalších faktorů. Nesmí se ale zapomenout, že podmínky pro úspěchy v příští sezóně se připravují již nyní. Jedním z důležitých faktorů, který se často podceňuje, je výživa v období relativního klidu, v zimě. Je to období, kdy se snažíme ušetřit, vysadit drahé doplňky, krmnou dávku zajistit senem a ovsem, popřípadě přídavkem mrkve nebo krmné řepy. V lepším případě se krmná dávka obohacuje minerálními nebo minerálně vitamínovými doplňky různé kvality.
Podstatnou a nezastupitelnou složkou zimní krmné dávky je seno. Seno ale není jenom usušená zelená píce. Je to zdroj vlákniny, bílkovin, částečný zdroj energie a také minerálních látek. Obsah jednotlivých živin se velmi liší podle zastoupení jednotlivých druhů pícnin, podle stáří porostu a pořadí seče i podle klimatických podmínek při sklizni. Podle druhového složení porostu, ze kterého se seno získává, rozeznáváme seno luční, travní, jetelotravní, vojtěškové, apod. Každé seno ale není pro koně stejně vhodné. Nemělo by být sklízeno ze zastíněných ploch, kde zpravidla rostou tzv. kyselé trávy, méně vhodné jsou i sena bílkovinná z vojtěšky nebo jetele.
Velmi podstatné z hlediska obsahu živin je i region, ze které se seno sklízí. Každá oblast má své specifické zastoupení živin v půdě, jiný obsah vápníku bude v okolí Moravského krasu a jiný v Polabí. Vliv má i prohnojení, kde se zastoupení jednotlivých živin bude lišit i na dvou sousedních honech.
Pro běžnou orientaci obsahu živin slouží tabulky výživné hodnoty v krmivech. Podstatný je obsah bílkovin neboli dusíkatých látek ( NL), vápníku ( Ca), fosforu ( P), draslíku ( K) a hořčíku (Mg). Jejich vyvážený poměr v celkové krmné dávce je velmi důležitý pro jejich vzájemné využití v metabolismu koně.
Potřeba bílkovin je obecně u koní přeceňována. Podstatná je kvalita přijímané bílkoviny daná obsahem limitujících aminokyselin, např. lyzinem, nikoli kvantita. Dospělý kůň potřebuje kvalitní bílkovinu pro regeneraci odumřelých buněk, pro růst srsti a kopytní rohoviny. Zvýšenou potřebu mají kojící klisny, a hříbata v růstu. Obsah NL v senu je velmi proměnlivý, dle tabulek, od 78 do 150 g v jednom kilogramu. Podle rozborů prováděných ze vzorků odebraných v různých oblastech republiky, se i u sena na první pohled kvalitního, obsah dusíkatých látek pohybuje okolo 50 až 80 g/kg.
Vápník je v krmné dávce zastoupen v dostatečném množství, ale jeho využitelnost se pohybuje mezi 25 – 60 %. To je to závislé na vhodnosti formy, ve které je přijímán, na obsahu vitamínu D, jehož je v zimním období nedostatek a na vzájemném poměru Ca : P, který by měl být 1,5 až 2:1. Vápník je důležitý pro stavbu kostry, zubů, ale i pro srdeční a nervovou činnost a pro udržení správného pH krve. Zvýšenou potřebu vápníku mají březí a kojící klisny i hříbata v období růstu. Také obsahy Ca z rozborů v jednotlivých vzorcích, se velmi liší. Od 2,8 g/ kg do 6,5 g/kg. Přitom tabulkové hodnoty se pohybují mezi od 6,5 do 10 g/kg.
Fosfor je důležitý při tvorbě kostry, pro svalovou a nervovou činnost. Při nadbytku fosforu se zvyšuje vylučování vápníku a sníží se jeho ukládání v kostech. Pro jeho využití a správnou funkci v organismu je opět důležitý poměr Ca:P. I obsah fosforu je v seně odlišný. Tabulky udávají hodnoty od 2,2 do 3 g/kg, a podle jednotlivých rozborů v akreditované agrolaboratoři vychází od 1,5 do 2,5 g/kg. Podobné rozdíly jsou i u ostatních makroprvků.
Jak tedy řešit otázku výživy, když máme k dispozici pěkné luční seno i oves a koně moc nepracují. Jak nakrmit, aby, až začne sportovní nebo dostihová příprava, jsme nemuseli dohánět to, co jsme v zimě zanedbali nebo neudělali. Jak zajistit, aby jsme odchovali zdravá hříbata a chovné klisny zůstaly zdravé a nestrádaly vlivem špatné výživy ?
Jediným řešením je vědět co vlastně svým koním krmíme. V každém kraji jsou laboratoře, ve kterých za nevelký peníz jsou schopni provést rozbor vašeho vzorku sena. Obsahy živin v ovesném zrnu jsou zpravidla standardní a od tabulkových hodnot se podstatně neliší. Dále je nutné znát, jakou potřebu živin má konkrétní koník. Tato potřeba má více závislostí. Zda je to kůň využívaný pro rekreační ježdění, nebo pro sport, dostihy, chovná klisna v určité době březosti nebo měsíci laktace, hmotnost a stáří daného koně, popřípadě typ aktivity, kterou daný kůň vykonává.
Pak už jenom zbývá ze získaných hodnot v porovnání s normou potřeby živin zjistit, jak naše koně krmíme, čím překrmujeme, co v krmné dávce chybí. Pro doplnění kvalitní bílkoviny jsou vyráběny doplňkové směsi jejichž kvalita je daná technologií výroby a značkou, která tuto kvalitu garantuje.
V současné době je jen několik odborných konzultantů schopno Vám na základě normy potřeby živin sestavit optimální krmnou dávku a připravit minerálně vitamínový doplněk podle skutečných potřeb Vašeho koně nebo Vašeho chovu. Vývojové a chovatelské centrum Fitmin poskytuje výživářský servis, výpočet a optimalizaci krmných dávek i možnost přípravy minerálně vitamínových doplňků, kterými se vyrovnají poměry a doplní deficitní živiny, individuálně pro Vaši stáj. Nepodceňujte správnou výživu koní v zimním období relativního klidu, kdy se vytváří podmínky pro úspěchy Vaší stáje v následující sezóně.
