Blog Vendy a Dendy

 PRAVIDELNÁ ZDRAVOTNÍ PÉČE

ODČERVENÍ

Koně může napadnout mnoho druhů parazitů, ale jen několik druhů má skutečný význam. Hlístice patří mezi závažné parazity jelikož jejich vývoj probíhá pouze v těle posledního hostitele a ve vnějším prostředí. Nejdříve se vajíčka dostanou do vnějšího prostředí spolu s výkaly hostitele. Nyní začne probíhat vývoj do tzv. invazního stádia - schopnost napadnout dalšího koně. Po pozření invazní larvy dojde k proniknutí do orgánů koně.

Druhy základních hlístic

Strongyli

- vývojový cyklus strongylů je podobný jako u ostatních oblých červů. Strongyli rozlišujeme podle velikosti na malé a velké strongyli. Doba, která uplyne od nakažení hostitele parazitem až po jeho pohlavní dospělost a počátek vylučování vajíček trusem hostitele se u jednotlivých druhů liší. Velikost malích strongylů je 1-1,5cm. Malí strongyli mají mnohem jednodušší vývojový cyklus než velcí strongyli. Migrují pouze v rámci stěny střeva, ale i tak jsou pro nás významným faktorem. Velikost velkých strongylů je 1,5-4,5cm. Invazní larva velkého strongyla provrtává střevní stěnu a dostává se krevními cévami do největších břišních tepen. Tam se usadí asi na 3 měsíce a poté se vrací zpět do střeva, přitom zanechává na jeho stěně velké uzly.

Škrkavka koňská

- je to 15-45cm dlouhý červ parazitující v tenkém střevě, nejčastěji u hříbat a mladých koní. Škrkavka koňská škodí odnímáním části živin a produkuje toxin.

VAKCINACE KONÍ

Za nejdůležitější očkování se považuje vakcinace proti tetanu. Toto onemocnění bezprostředně ohrožuje život zvířete. Chřipka už životu nebezpečná není. Dopřejeme-li koni dostatečně dlouhou dobu rekonvalescence, nezanechá ani žádné následky. Doporučuje se koně, kteří často cestují, očkovat proti chřipce dvakrát ročně. Vakcinací stimulujeme organismus, aby si vytvořil vlastní protilátky. Aby si organismus vytvořil dostatečné množství protilátek, je třeba dodržovat schéma určené pro konkrétní vakcínu. Pokud koně vakcinujeme poprvé znamená to, že aplikujeme jednu vakcínu, za 3-4 týdny následuje revakcinace, poté po 6 měsících další vakcinace a za dalších 6 měsíců až 1 rok revakcinace (podle druhu vakcíny.)

BROUŠENÍ ZUBŮ

Broušení zubů neboli rašplování je nejčastějším stomatologickým zákrokem u koně. Starší koně mohou mýt dobré zuby a mnohdy vyžadují pouze rašplování a úpravu řezáků. Koně starší 20 let mívají závažné problémy s řezáky. Vysoké nebo dlouhé zuby, které poraňují dáseň, se zkrátí, aby nedocházelo k poškozování měkkých tkání. Po skončení úpravy musíme všechny stoličky zkontrolovat, zda se některá z nich neuvolnila.

Druhy zubů

Zuby rozdělujeme na řezáky, špičáky, třenové zuby a stoličky. Třenové zuby a stoličky tvoří výkonné třecí plochy a spolu s čelistním kloubem jsou přizpůsobeny pohybům do stran. Koně na pastvě mají větší rozsah pohybu dolní čelisti než koně přijímající koncetrovanou potravu. Rozsah a typ pohybu čelisti má vliv na otírání řezáků i stoliček. Proto koně drženi převážně ve stáji nestandartně opotřebovávají zuby a mají problém s ostrým chrupem.

Koně mají 24 mléčných zubů. Mléčné řezáky jsou menší a většinou se neprořezávají. Mléčné stoličky se nevyvíjejí.

Mléčné zuby - první řezák - narození - 1 týden

- druhý řezák - 4 - 6 týden

- třetí řezák - 6 - 9 měsíc

- druhý třen. zub - narození - první 2 týdny

- třetí třen. zub - narození - první 2 týdny

- čtvrtý třen. zub - narození - první 2 týdny

Trvalé zuby - první řezák - 2,5 roku

- druhý řezák - 3,5 roku

- třetí řezák - 4,5 roku

- špičák - 3,5 - 5 let

- první třen. zub (vlčí zub) - 6 -9 měsíců

- druhý třen. zub - 2,5 roku

- třetí třen. zub - 3 roky

- čtvrtý třen. zub - 3,5 roku

- první stolička - 9 - 15 měsíců

- druhá stolička - 2 - 3 roky

- třetí stolička - 3,5 - 4 rok

V horní a dolní čelisti se nachází 6 řezáků, které na sebe naléhají a vytvářejí polokruhovitou arkádu. Špičáky mají jednoduchou korunku bez vychlípek. Dolní špičák se nachází mezi řezáky a stoličkami těsně za řezáky. Horní špičák je posunut na rozhraní řezákové kosti a maxily. Třenové zuby horní a dolní čelisti mají na rozdíl od řezáků své třecí plochy téměř stejně velké jako trvalé zuby. V trvalém chrupu jsou tři zuby třenové (premoláry) a tři stoličky (moláry) v každé části čelisti.

V průběhu života koně nastávají na jeho zubech specifické změny. Dentální vyšetření poskytuje vhodný prostředek pro určení věku zvířete. Pro určení stáří koně jsou nejvhodnější dolní řezáky. Mléčné řezáky jsou menší než trvalé a mají bílou korunku. Trvalé řezáky jsou větší, mají více obdélnikovitý tvar než zuby mléčné a mají žlutavou barvu. Na povrchu horních řezáků jsou dva zřetelné žlábky. Dolní řezáky mají jen jeden žlábek. U mladých koní jsou horní a dolní řezáky umístěny v přímé linii a s přibývajícím věkem se úhel, který svírají horní a dolní řezáky zmenšuje.

KOVÁNÍ

Kopyto koně tvoří konec jediného prstu, který se během dlouhého vývoje přizpůsobil velké hmotnosti a rychlému pohybu. Kostním podkladem jsou část kosti korunkové a kost kopytní. Kopytní chrupavky, vazy, šlachy hlubokého ohýbače a společného natahovače prstu patří k základním oporným strukturám.

Kopytní kost

Na kopytní kosti lze zřetelně oddělit tři plochy - stěnovou, chodidlovou a kloubní. Stěnová a chodidlová plocha se stýkají v chodidlovém okraji, stěnová a kloubní plocha vytváří na svém rozhraní korunkový okraj. Kloubní plocha má dvaoddíly, větší pro kloubní spojení s korunkovou kostí a malou úzkou plochu pro kontakt s kostí střelkovou.

Střelková kost

Hladká plocha slouží pro přestup šlachy hlubokého ohýbače přes kloub spěnkový. Větší kloubní plochou dotváří skloubení kopytní kosti s kostí korunkovou a téměř kolmo na ni se úzkou kloubní plochou kloubí s kopytní kostí sama.

Korunková kost

Korunková kost se válcovitou kloubní plochou zanořuje do hloubky kopyta a podílí se na vytváření kopytního kloubu.

Kopytní chrupavky

K volným okrajům větší kosti kopytní přirůstají kopytní chrupavky. Z větší části leží obě chrupavky pod kopytní škárou. Kopytní chrupavky jsou poutány vazy, které je fixují k jednotlivým článkům prstu.

Kopytní kloub

Kloubní spojení posledních článků prstu je tvořeno kloubní plochou kosti korunkové, kloubní plochou kopytní kosti a oběma kloubními plochami kosti střelkové. Krátké postraní vazy, které jsou pevně spojené s kloubním pouzdrem, odstupují od konce korunkové kosti a upínají se na každé straně kopytní kosti a části příslušné chrupavky.

Střelový polštář

Jeho část srůstá s chodidlovým vazem. Hrot klínovitě utvářeného střelového polštáře je spojen se šlachou hlubokého ohýbače prstu v místě, kde se šlacha rozšiřuje.

Kopytní škára

Je to hustá pojivová tkáň s velkým obsahem elastických vláken. Tvoří těsné spojení mezi rohovým pouzdrem a podpůrným skeletem kopyta.

Mechanismus kopyta

Jde o různé elastické pohyby, které vznikají uvnitř rohového pouzdra během zatížení a odlehčení končetiny. Součástí pružného systému kopyta jsou také kopytní chrupavky a jako pružný polštář působící vazivový střel.

PRAVIDELNÉ KOPYTO HRUDNÍ KONČETINY obrázky postojů

Přední kopyto je nižší a širší než kopyto pánevní končetiny. Úhel stěny je 45 - 50°. Vnitřní stěna bývá většinou strmější než vnější (80°). Nejširší místo kopyta leží za jeho středem. Chodidlo je zřetelně vyklenuté. Při pohledu zepředu vytváří pravidelný oblouk.

PRAVIDELNÉ KOPYTO PÁNEVNÍ KONČETINY

Kopyto pánevní končetiny je vyšší a užší než hrudní. Stěny jsou strmější a úhel stěny má 50 - 55°. Patky jsou více vzdáleny, střel a rozpěrky jsou výrazně vyvinuté a vyklenutí chodidla je větší.

OSTROÚHLÉ KOPYTO

Má ostrý úhel stěny (hrudní pod 45°, pánevní pod 50°). Stěna patky je silněji zatěžována a díky strmému průběhu není uzpůsobena přebírat zátěž. Ostroúhlé kopyto se vyskytuje u koní s dlouhou ostroúhlou spěnkou, vystaveným nebo přikleklým postojem.

TUPOÚHLÉ KOPYTO

Sklon stěny je nad 50° na hrudní a nad 55° na pánevní končetině. Strmější krátká stěna je silněji zatěžována než dlouhé silné patkové stěny. Tupoúhlé kopyto se vyskytuje u strmějších postojů, stejně tak u koní s podsunutými končetinami a při medvědím a ovčím postoji.

ÚZKÉ KOPYTO

Zdá se být celkově vyšší než kopyto pravidelné. Postranní stěny jsou strmější mají sklon téměř 90°. Chodidlo i střel jsou výrazně vyvinuté.

ŠIROKÉ KOPYTO

Je zdánlivě nižší než kopyto pravidelné. Na nosném okraji je výrazně širší než na korunce. Postranní stěny jsou šikmější a sklon je nižší než 70°. Patkové stěny se sklánějí dovnitř. Střel a rohová stěna je silnější než na pravidelném kopytě.

POSOUZENÍ KONĚ PŘED PODKOVÁNÍM

Před kováním je důležité provést krátke posouzeni a seznámit se s postojem,došlapem končetin a s pohybem. Posouzení provádíme na pevném podkladu. Koně si necháme předvést v kroku a v klusu. Sledujeme jej ze předu, ze strany a ze zadu. Tímto způsobem dokážeme posoudit všechny končetiny a jejich vzájemný vztah v pohybu. Všímáme si končetin ve fázi kmitu. Sledujeme jakým způsobem se jednotlivé končetiny pohybují dopředu. Například přímo, vnějším nebo vnitřním obloukem. Sledujeme zda-li se kůň nestrouhá. Důležitá je fáze podpěru. Na stojícím koni posoudíme každou končetinu zvlášť a potom posoudíme pár sousedních končetin. Ze strany sledujeme postoj hrudní končetiny podle svislé osy spuštěné od loketního kloubu kolmo k zemi. Probíhá-li tato osa středem celé končetiny a dopadá těsně za kopyto, je postoj z bočního pohledu pravidelný. Na pánevní končetině posuzujeme pravidelnost svislé osy spuštěné ze sedacího hrbolu směrem k zemi. Větší úhel v hlezně znamená zakročený postoj. Menší úhel v hlezně se naopak spojuje s postojem podsazeným. Tato nepravidelnost se projevuje stíháním. Při pohledu ze předu hodnotíme současně postoj obou hrudních končetin. Vzdálenost od sebe má být asi jednu šířku kopyta. O pravidelných pánevních končetinách mluvíme tehdy, když kolmice spuštěná ze sedacího hrbolu prochází přes patní hrbol, spěnkový kloub a střelovou rýhu.

PODKOVÁNÍ

Úprava kopyta

-při úpravě kopyta se nejdříve kopytním nožem odstraní přebytečná rohovina z chodidla mezi postranními střelovými rýhami a bílou čárou. Takto se odhalí narostlá rohovina stěny. Poté se upraví rohovina střelu. Štípacími kleštěmi na rohovinu se odstraní přerostlá rohovina stěny na nosném okraji kopyta. Začíná se od patek k přední části kopyta. Po odštípání rohoviny se upraví plocha nosného okraje rašplí.

Druhy podkov

-pantoflice

-ozubové

-šroubové obrázky

a) pro šroubové ozuby, b) vykované ozuby pro jezdeckého koně, c) pro tažného koně, d) pro těžkého tažného koně

Ostřejší ozuby se používají na tvrdé půdě, tupější na měkké. U skokových koní lze také používat kování s gumovými, asi 5 mm silnými vložkami, které šetří klouby a šlachy. Drezurní koně většinou kujeme bez ozubů.

Pantoflice s výřezem

- dostihová pantoflice

Podkova stíhavka

- je speciálně vytvořena, aby zabránila stíhání, používá se na zadní nohy, má dva výřezy

Podkova měsíčkovitá

- poloviční podkova s proraženými otvory pro podkováky

Podkova krycí

- celá plocha podkovy je plná pro ochranu chodidla a střelky

Podložka pod podkovou

- podkova je připevněna na podložku, aby nedocházelo k přílišnému dotažení

Podkování pravidelného kopyta

Pro jezdecké koně je nejvhodnější lehká pantoflice. U závodních koní se používá podkova šroubová. Tvar podkovy je velmi důležitý pro zachování přirozeného mechanismu pravidelného kopyta. Podkova by měla v přední části přesahovat kopyto nejméně o spilovanou hranu. Měla by přesahovat patky svojí délkou o 10-12 mm a šířkou o 8-10 mm. Počet a velikost podkováků záleží na velikosti podkovy a způsobu využití koně. Nejčastější počet podkováků je 6.

Podkování nepravidelných kopyt

-nejvhodnější je pantoflice, jejíž ramena se nezužují dozadu. Podkova se v přední části tvaruje tak, aby přes okraj kopyta téměř nepřesahovala. Nosný okraj však nesmí přesáhnout podkovu.

-při podkování tupoúhlého kopyta musíme prodloužit krátkou přední stěnu. Přesah podkovy v postraních a patkových částech nemusí být příliš velký, jelikož kopyto se růstem rohoviny nadměrně nerozšiřuje. Nárust rohoviny u tupoúhlého kopyta příliš neovlivňuje ani délku chodidlové plochy. Proto není nutné, aby podkova v zadní části výrazně přesahovala patky.

-pro podkování rozbíhavého kopyta je nejvhodnější pantoflice přiměřené šířky. Velikost podkovy určíme podle délky vnější části kopyta. Její obvod bývá obvykle delší. Podkova by měla po celém vnějším obvodu kopyta přesahovat nosný okraj o zbroušenou horní hranu. Rameno podkovy by mělo přesáhnout chodidlový okraj a svojí vnější hranou sledovat obvod korunkového okraje.

-řídí se stejnými zásadami jako při podkování kopyta rozbíhavého. Výhodou je, že vnější rameno podkovy může přesahovat kopyto i o několik centimetrů.

-mezi příčiny v patkách těsného kopyta patří vedle deformovaných kopyt (ostr., ploché nebo plné kopyto) také nestejnoměrná nebo chybějící zátěž (při silném kulhání). Také u dlouho nepřekovaného koně dochází díky kopytnímu mechanismu k zesílenému opotřebení a zeslabení rohoviny. Krátké podkovy zvyšují tlak a podporují deformaci patek. Podkova by měla dossahovat do poloviny patkové hrany. Při těsném kopytě se osvědčila zámková podkova, která na zůžené straně nedoléhá na nosný okraj kopyta. Uvolňující řezy se provádějí buď podélně nebo příčně.