Norický kůn´
Norik se díky svému původu řadí k nejstarším evropským plemenům. První zmínky o něm zaznamenáváme již ve spisech starověkých Římanů.
Historie původ plemene Norický kůň
Noricum - římská provincie - se rozprostírala na území dnešního Rakouska. Tato oblast byla známá svými bohatými solnými doly. Římané do zdejšího těžko sjízdného terénu potřebovali silné koně - soumary, kteří by středoevropský obchod zjednodušovali. Pomoc předkůnorika byla tedy nezanedbatelná. Vedle své původní profese nosiče se proslavili i jako koně váleční (chov se soustřeďoval do Juavu, který ležel v sousedství dnešního Salzburgu).
Chov norického koně pokračoval i ve středověku. Zvířata byla tentokrát oproti dobám minulým menšího vzrůstu, zato tělo však nabylo robustnosti.. Jeho výhody se tedy uplatnily při stahování dřeva v lese, hlavně v tyrolských Alpách. V Salzburgu byl založen první hřebčín, zabývající se chovem norika. K salzburským chovatelům se postupně přidávali i další. K zušlechtění mohutných koní se používali italští a španělští hřebci, nakonec se však od těchto počinů ustupovalo pro jejich negativní vliv na šlechtění. Následně docházelo k pokusům přikřižování dalších plemen, i s tímto se však později skončilo. Nadále se chov norika řídil jen podle vlastních příslušníků.
Příslušníci moderního norického koně jsou zaznamenáváni do plemenné knihy založené roku 1903.
Popis plemene
Norik dorůstá výšky v rozmezí 163-173 cm. Trup bez výrazného kohoutku je v zádové části hlubší, záď je svalnatá a ladná, ocas nenasedá vysoko ani nízko. Chladnokrevník vyžaduje silné nohy, u norika tato vlastnost tedy není výjimkou. Kopyta jsou tvrdá, kvalitní. Mezi typicky zbarvené koně patří hnědáci, ryzáci, vraníci, bělouši a tygři.
V dnešní době se u norických koní rozlišuje několik rázů, a to: tyrolský, štýrský, korutanský, bavorský (známý také pod označením jihoněmecký chladnokrevník).
Charakter Norického koně
Správný norik je ceněn pro svou pracovitost. Není to žádný nervák, avšak nedělejme z něj flegmatického bulíka. Jelikož jsou tito koně využíváni převážně v lesnictví, je pro ně důležitá zejména pohyblivost, chuť k práci a určitá dávka rychlosti. Právě tato vlastnost pomůže hřebci zdolat neschůdný terén roklí a zefektivnit tak jeho výkon. Norik není koněm choulostivým, a to především díky jeho odolnosti vůči nepřízni počasí.
Využití
Jak už bylo výše naznačeno, norický kůň nadále drží svůj prim v lesní práci, kde je manévrování s těžkou technikou poměrně komplikovanou záležitostí. Na území Moravy a Slezska vznikl zvláštní typ těchto lesních koní, tzv. slezský norik. Mimo jiné se můžeme s tímto plemenem setkatv zápřeži, zemědělství či rekreační turistice. Pro svoji klidnou povahu se využívá i pro hiporehabilitaci.
Zajímavosti o tomto koni
Z norického koně byl vyšlechtěn líbivý schwarzwaldský fuks. Jde o menšího ryzáka, který je taktéž používán k práci v lese.